Umírá český jazyk?

Umírá čeština? Tato otázka mě nedávno napadla při čtení jedné nejmenované knihy, ve které se to chybami jen hemžilo. Jednalo se o jednu starší knihu, tak z roku 2007 a já si tak uvědomila, že (nejen) v knihách se objevuje čím dál více gramatických a tzv. „překlepových“ chyb. Čím to podle mého je?

Přiznávám, že i já jsem bohužel v poslední době u sebe zaznamenala jistý „úpadek“. Již několikrát jsem si všimla chyb, které jsem dříve rozhodně nedělala. Ačkoli jsem nikdy nebyla úplně nejzdatnější češtinář (má přednost je spíše slovní zásoba). Sem tam udělám nějakou hrubku, které si však naštěstí většinou všimnu, ale mým nepřítelem je interpunkce, s kterou tak nějak bojuji už od základní školy a nemůžu se toho zbavit. Ale proč nyní dělám stále více chyb? U mě je to nejspíše tím, že teď celkem málo píšu na počítači a o papírové formě ani nemluvě. Většinou když někde jsem a potřebuji si něco vyhledat, zaznamenat nebo nemám prostě čas či náladu zapínat počítač, či hledat tužku a papír, často používám mobil. A to je podle mého jeden z faktorů, které tento „úpadek“ hodně ovlivňují.

V prvopočátku knih jiná než psaná forma textu neexistovala. Ti, kteří uměli číst a psát a používat tedy jazyk v jeho psané formě, byli většinou velmi vzdělaní. Jiná možnost (kromě ústní) komunikace nebyla a proto ti, kteří to uměli, psali na papír velmi často. Po té, co byl vynalezen knihtisk, se samozřejmě stále hodně psalo rukou, protože na knihtisk každý neměl finance. Ovšem těch, kteří uměli číst a psát, již bylo mnohem více, ale stále to byli velmi vzdělaní lidé a jazyk se používal na dále na kvalitní úrovni. Čeština v psané formě se tedy používala často a z toho vyplývá, že ji lidé uměli mnohem lépe a objevovalo se méně gramatických chyb. Podle mého přišel hlavní zlom s pokrokem techniky.

Od doby, kdy byl vynalezen počítač, uběhlo už pěkných pár let, i když to vlastně není až tak dávno. Ale jak technika pokročila, lidé se začali čím dál tím víc omezovat na elektronickou komunikaci. No přiznejte si, kdy jste naposledy (když nepočítáme školu či práci) vzali do ruky tužku a papír a napsali jste více než jednu stranu rukou? Abych řekla pravdu, já už opravdu dlouho ne.

Dalším zlomovým bodem je také nástup a využívání sociálních sítí. Na facebooku a dalších sociálních sítích čím dál více narážíme na gramatické chyby a bohužel se jimi nevědomky necháváme ovlivňovat. Naše mysl si totiž ráda tyto chyby „ukládá“, my je tak „okoukáme“ a aniž bychom si to uvědomili, začneme je dělat taky. Nejvíce znatelné je to právě tehdy, kdy k těmto účelům využíváme mobilní telefony, které jaksi „vybízí“ více k tomu dělat chyby, ať už je to způsobeno špatnou autokorekcí telefonu, či tím, že na menší obrazovce se chyby snáze přehlédnou.

Dalším problémem, který se týká knih je způsobený kvalitou překladatelů a korektorů. I když i tento bod souvisí s těmi předtím. Najít kvalitního korektora či překladatele může být opravdu oříšek. Je však jasné, že jsou to také jen lidé a vzhledem k rozsahu textu a té spoustě nových děl se může přehlédnout každý. Nicméně mi připadá, že čeština opravdu trochu upadá. Vidím to na sobě i na okolí a těžko říct, zda bude tento stav trvat i nadále. Je možné, že se časem český jazyk úplně změní. Jako takový má příliš pravidel a výjimek a dá se považovat za jeden z nejtěžších jazyků. Kdo ví? Třeba časem z dosavadních pravidel zbude jen hrstka nebo naopak přijde „revoluce“ a čeština se začne používat mnohem lepším způsobem. Jisté však je, že bychom se ji měli snažit nějakým způsobem udržovat, protože čeština je dle mého krásný jazyk a byla by škoda ho nechat zaniknout. A co si o této problematice myslíte vy? :-) 

Těžký úděl spisovatelův?

Téměř každý knihomol někdy snil o tom, že napíše a vydá vlastní knihu. Mnoho lidí má na začátku mylnou představu, že je to vlastně jednoduché. Vymyslet děj, napsat knihu, oslovit nakladatele…znít jednoduše to může, ale věřte, že tak tomu opravdu není. Autoři, a obzvláště ti čeští, to mají nesmírně složité a jen málokterý se jako spisovatel dokáže uživit. Proč tomu tak je?

Podle mě je na tuto otázku jednoduchá odpověď. Nakladatelé. Napsat knihu jako takovou může v podstatě každý, ale vydat ji je už mnohem složitější. Nakladatelství slyší zejména na jméno autora. Pokud se jim se svým dílem ozve nějaký neznámý autor, většinou to značně sníží jejich zájem o samotný rukopis. Kniha se dá určitým způsobem přiřadit k umění. Pokud nebylo vaše jméno někde vidět, málokdy dosáhnete takového úspěchu, jako autor, který vyhrál nějakou významnou soutěž nebo byl v této oblasti už nějakým způsobem zviditelněn. Nejen česká, ale i zahraniční nakladatelství vydají samozřejmě raději autora, u kterého je nějaký úspěch téměř jistý, než autora, kterého dosud nikdo nehodnotil a jeho možný úspěch je v podstatě ve hvězdách. Podle mého je to však obrovská škoda. Myslím, že spoustu téměř neznámých knih je zdařilých.

Autoři, kteří nemají to štěstí a nenarazí na slušného nakladatele, který je ochotný knihu pod svým jménem vydat, pak mnohdy ani nedostanou šanci. Pokud takový spisovatelé nechtějí své dílo jen tak „zahodit“, existuje jistě možnost vydání vlastním nákladem, ale bohužel i to má svá úskalí a tím hlavním je nejspíše publicita. V dnešní době je sice jednoduché knihu nějak zveřejnit např. pomocí sociálních sítí, většinou však nedosáhne takové publicity, jako kdyby byla vydána nakladatelstvím. Pak jsou tu také crowdfundingové projekty, kde mohou autoři sehnat finanční prostředky pro vydání knihy a také pro zviditelnění – např. startovac.cz nebo hithit.com, ale i to není jistá cesta k úspěchu. Kolem vydání knihy je samozřejmě spoustu práce, od korektury, přes tisk, až po samotný prodej knihy. Ani knihkupectví často nejeví zájem o „neznámá“ díla. Tak bohužel většinou funguje každý business.

Česko je navíc malá zemička a počet čtenářů je tak značně omezen. Překlad díla a publikování v zahraničí je luxus, který si většinou nemůže téměř nikdo dovolit. Nejen že samotný překlad je velmi drahý, ale také nemáte jistotu, že by byl o dílo v zahraničí vůbec nějaký zájem. Obdivuji všechny české autory za jejich vytrvalost a to, že knihu vydali jakýmkoli způsobem. Ne každá kniha je sice „vybroušená“ do dokonalosti, a to nejvíce u mladých autorů a autorů vydávajících svoji prvotinu, ale určitě je potřeba je nějakým způsobem podporovat. Jistě znáte např. projekt Svět mezi řádky, internetová nakladatelství, podporující začínající autory jako bezvydavatele.cz nebo makniha.cz. a já je moc ráda sleduji. Třeba se u nás jednou objeví nová Rowlingová, Stephen King, či jiní spisovatelé světového kalibru. Kdo ví?

A co si o vydávání knih myslíte vy? Podporujete také rádi české autory, nebo nesáhnete po knize, která nepochází od světového autora? 

Ovlivňují nás knižní obálky?

(foto vypůjčené z instagramu-bookish_mai)

Jistě všichni znáte známé rčení, které do nás hustí už od mala, ať už ve škole, v práci nebo kdekoli jinde. „Nesuď knihu podle obalu.“ Nedávno jsem se však nad tímto rčením zamyslela a rozhodla jsem se o něm napsat úvahu.

Opravdu lidé nesoudí knihy podle obalu? Přiznejme si, že většinu z nás knižní obálka ovlivní, aniž bychom si to uvědomili nebo to tak cítili záměrně. Ať už se jedná o knihu, či jakoukoli jinou věc, vždy vás v obchodě zaujmou spíše výrobky, které jsou něčím originální a vyčnívají tak trochu z té „tuctové“ řady. A u knih tohle pravidlo platí několikanásobně. Proč?

Podle mě, je jeden z hlavních faktorů to, že je to prostě první čeho si na knize všimnete. Pokud si před návštěvou knihkupectví pečlivě nepročítáte anotace a podle toho nakupujete, většinou se po knihkupectví jen tak procházíte a koukáte po něčem, co upoutá vaši pozornost. Není sice zaručené, že vás zaujme i obsah, je však jisté, že většinou sáhnete spíše po originální obálce, než po nevýrazné knize, které si sotva všimnete. Občas však platí, že méně je více. Každý čtenář má jiný styl. Někomu se líbí spíše minimalistické obaly, někdo dá více na blýskavé nápisy, jiní se řídí celkovým stylem. Mě většinou zaujmou trochu „tajemné“ obálky, tedy většinou laděné do tmavších barev, ale nepříliš zdobné.

Když se nad tím zamyslím, musím říct, že mě vizuální stránka knih ovlivňuje hodně. Jako většina si do své knihovničky na viditelné místo vystavím raději knihu s pěknou obálkou, než nějakou, co mě na první pohled nezaujme. Když jdu na „bezcílnou“ návštěvu knihovny či knihkupectví, často se zastavuji cestou u knih, které na mě vykukují z regálů, jako by křičely: „Koukej, koukej, já mám táááák pěkný kabátek. Přečti si mě!“. Nechám se tak většinou strhnout, „oblbnout cukrátky“ a bohužel občas se mi to občas vymstí. Po tom, co pak odkládám knihu nedočtenou se smutným povzdechnutím a výčitkami proč jsem se lépe nesoustředila na anotaci.

Párkrát se mi samozřejmě stal i opak. Rozhodla jsem se prostě více koukat po nenápadných knihách a musím říct, že některé mě velmi mile překvapily. Například Poprask v sýrové uličce od Fulghuma. Nebýt toho, že jsem ji dostala z Knihobita, asi bych ji v knihkupectví přehlédla, protože většinou koukám po jiném typu i žánru. Kniha mě však naprosto pohltila a nelitovala jsem toho, že jsem ji četla.

Poslední dobou se mi moc zalíbily obálky některých nových knih, jako například Lovec králíků od Larse Keplera, Noční lov od Bryndzi a další. Velmi zajímavá je například Iluminae. Neobvyklý styl, jež vás prostě "praští do očí". Ze starších knih jsem se naprosto zamilovala do obálky Jiskry v popelu a jsem velmi zvědavá na to, jak bude vypadat druhý díl. Je to jedna z mála českých obálek, která se mi líbí víc, než jejich zahraniční verze. Určitě většina uzná, že např. český Harry Potter stojí (s prominutím) za prd oproti zahraničním kolegům. Z českých knih se mi líbí např, obálka Panského klubu, Elementa nebo Naslouchače.

Myslím si, že co člověk, to jiný názor a je na každém, zda se tímto neodmyslitelným knižním faktorem nechá ovlivnit. A co vy? Také koukáte po obalech knih nebo vás zanechávají chladnými?

Vládnou světu padouši?

Možná už jste na filmu Sebevražedný oddíl také byli v kině. Mně osobně se film líbil a donutil mě si zapřemýšlet o tom, proč jsou stále populárnější knižní a filmoví padouši.

Máte raději knižní a filmové hrdiny nebo jsou vám sympatičtější často sarkastičtí padouši? Abych pravdu řekla, patřím spíš do druhé skupiny a myslím, že jsou čím dál, tím víc oblíbenější. Proč tomu tak podle mého je?

Ve skutečném světě naštěstí zatím stále funguje, že máme rádi statečné hrdiny a zlý padouši jsou nadále "vyvrženci" společnosti. Vrahové jsou vrahové, zloději jsou zloději a tyto posty jim nejspíš nikdo jen tak neodpáře. Lidé se od takových osob drží dál a nemají je příliš v lásce. V knižním a filmovém světě je to často jinak.

Hrdinové podle mého nemají takový ten „správný šmrnc“. Možná je to tím, že autoři knih (nebo i filmoví scénáristé) dodávají padouchům takový „jiný nádech“, který je dělá zajímavějšími. „Klaďasové“ jsou často zobrazováni jako lidé (nebo stvoření?), kteří na začátku teprve hledají sami sebe, mají sem tam nějakou chybku a teprve ke konci příběhu se stávají zachránci a hrdiny a jeví se jako dokonalý příklad odvážného člověka (který se obvykle něčeho vzdal ve prospěch ostatních). Nebo je to možná tím, že klasických knižních a filmových hrdinů už je tolik, že nás začali nudit. Ač mě to mrzí, nikdy jsem si např. nedokázala oblíbit knižní ani filmovou Tris z Divergence. Samozřejmě to tak není u všech. Stále máme rádi Percyho Jacksona a podobně praštěné hrdiny, někdo Batmana, Supermana a další komiksové hrdiny a spoustu jiných. 

Zato padouši byli dříve spíše zobrazováni jako klasické ztělesnění zla, ale dnes se poměrně změnili. „Záporáci“ mají vlastnosti, které jsou mnohým z nás blízké a nejsou až tak předvídatelní, jako jejich opaky (kromě toho, že většina se snaží zničit nebo ovládnout svět nebo být prostě jen zlý :D). Bývají sarkastičtí, ironičtí, náladový a hlavně šílení. Nad jejich poznámkami se často zasmějete nejvíc, protože bývají nemístné a zároveň upřímné a podle mého, právě to na nich většinou ostatní tak baví. Na druhou stranu, někteří jsou vážně tak záporní, že si je oblíbit prostě nejde a většina lidí je nemá rádo (např. Umbridgeovou z Harryho snad nenávidí všichni). Svět se prostě stále mění a násilí, zlo a záporáci jsou mnohem více oblíbení a vyhledávaní než před pár lety. Tak trochu "hýbou" trendy a dnes už je normální, že dokonce některé zloduchy svět staví do role zachránců světa. (viz. Sebevražedný oddíl).

A jak jste na tom vy? Máte raději knižní a filmové klaďase nebo záporáky? :)

Povinná četba aneb povinné zlo?

Od mnoha českých žáků i studentů často uslyšíte věty jako: "Povinná četba? K čemu nám to je?", "Ne, já to číst nebudu, najdu si rozbor na netu.", "Vždyť se to vůbec nedá číst! Kdo tomu má rozumět?!" a spoustu dalších. Jména autorů jako Gogol, Moliere, Charles Baudelaire,Verlaine a jiné jim nic neříkají. Ale je to opravdu takové zlo, jak tvrdí?

Hodně knih z povinné četby má naučný význam. Některé vám vypravují o významných událostech naší historie, jako například Na západní frontě klid, jiné vás naladí na duchovní uvažování o životě, jako třeba Alchymista. V každé knize z povinné četby se nachází zajímavá informace a dodává čtenáři mnohem lepší informovanost, nehledě na to, že čtení knih rozšiřuje slovní zásobu a znalost našeho jazyka, který bohužel stále upadá. Kdyby lidé více četli, nemuseli bychom vídat na ulicích tolik nápisů hlásajících věty jako: "Vinikající káva sebou!", "Firma má ohromné příjmi." nebo dokonce "Chyťte něco lahodné!".

Na druhou stranu, nejspíš ne všechny informace z povinné četby se dají využít v reálném životě. Navíc povinnou četbu často nečteme, už jen z toho principu, že je prostě povinná. Čtení je však důležité a nemělo by být podceňované. Čtěme proto alespoň knihy, které máme rádi, ať už jsou z povinné četby či ne.