ROZHOVOR s Terezou Matouškovou

Možná Terezu Matouškovou znáte, možná ne. Každopádně je to autorka již několika knih a povídek.
Věnuje se zejména fantastickému žánru a momentálně jí vycházela již čtvrtá kniha -  Válka zrcadel, vydána pod nakladatelstvím Epocha. Pořádá řadu literárních akcí pro mladé lidi v Brně, zejména vede literární dílny pro mládež v Knihovně Jiřího Mahena. A já se jí rozhodla zeptat na několik zajímavých otázek a autorce tímto za něj děkuji.

1.       Momentálně Vám má vycházet již čtvrtá kniha vydaná pod nakladatelstvím – Válka zrcadel. Těšíte se na ni stejně, jako na tu první?

Jistě! Vydání knihy je pro každého spisovatele velkou událostí a myslím, že se to nikdy neomrzí. Naopak, když se objeví informace, že je už kniha na světě, člověk se musí krotit, aby se neptal v každém knihkupectví, jestli už ji mají.

2.       Bylo pro Vás těžké najít pro Vaše díla nakladatelství, a jak dlouho to cca trvalo?

Tohle se velice různí, kupříkladu u Války zrcadel jsem měla vydání knihy domluvené ještě předtím, než byl rukopis dokončený. Záleží to na mnoha okolnostech, zejména na tom, jestli už člověk publikuje a jak dlouho. Musím ale říct, že já měla štěstí i u debutu, které vzalo hned třetí nakladatelství, do kterého jsem psala. Obvykle to trvá mnohem, mnohem déle.

3.       Kterou Vaši knihu jste psala nejraději a proč?

Každá kniha je pro mě vždy novou výzvou, možnosti vydolovat z podvědomí cosi nečekaného a fascinujícího. Válka zrcadel je ve své podstatě osobní výpovědí jedné hrdinky o událostech ve světě a zejména o ní samotné. Jsem zvyklá v příběhu přeskakovat mezi úhly pohledu různých postav. Je to poloha, která mi jako vypravěči vyhovuje, protože skýtá jistou nestrannost. U Ankary jsem musela být naopak velice subjektivní a nespolehlivost vypravěče naznačit odlišnými protředky, než „křížovým výslechem“ jiné postavy.

4.       Od kdy se věnujete psaní knih?

Nabízí se odpověď od nepaměti, protože už jako malá holčička jsem si hrála na to, že píšu knihu. Pravidelně a ve větším měřítku jsem se psaní začala věnovat na nižším gymnáziu, v sekundě, v tercii.

5.       Jak dlouho Vám zhruba trvá jednu knihu napsat a kolik času psaní věnujete?

To velmi záleží na knize. Na jejím rozsahu, náročnosti, na podmínkách, ve kterých vzniká. Můžou to být čtyři měsíce, ale taky několik let. Válku zrcadel jsem psala dva roky. Na hodiny to nepočítám, ale určitě to bude několik stovek.

6.       Kde čerpáte inspiraci?

Inspirace ke mně obvykle přichází sama, nejčastěji ve chvíli,  kdy vlastně vůbec nechci psát a musím se koncentrovat na něco jiného. Nebo při každodenních činnnostech. Myslím, že mozek je v tomto směru nejproduktivnější, když se trochu nudí.

7.       Napsala jste i pohádky pro děti, ale nejčastěji píšete žánr fantasy. Co Vás na něm nejvíce láká a vrátíte se někdy k psaní pohádek, či k jinému žánru?

Každý příběh si žádá své. Fantasy je živý žánr, který nabízí nepřeberné množství  možností, pokud se oprostíte od oblíbených schémat a pustíte se do hlubších, neznámých a temnějších vod. Navíc vždycky klade na vypravěče o to větší nároky, oč nereálnější jsou kulisy příběhu. Čtenáře musíte přesvědčit, že ten příběh je skutečný. Stejně věrný jako ty, které se odehrávají v ulicích jeho rodného města.

8.       Co máte na psaní knih nejraději?

Mám ráda, když do sebe na konci psacího procesu zapadnou jednotlivé dílky mozaiky. Když si text po sobě čtete a vidíte, že příběh funguje.

9.       Co Vám na psaní přijde naopak nejtěžší?

Chodit spát před čtvrtou ranní. Jsem typická sova, nejlépe se mi pracuje v noci a často zapomínám na čas. Bohužel se mi pak přetáčí biorytmus docela a mám problémy se spánkem.

10.   Měla jste někdy tvůrčí krizi?

Mnohokrát.

11.   Líbí se Vám knižní obálky od nakladatelství? Snažíte se obálku nějak ovlivnit nebo to necháváte čistě na jejich uvážení?

Na všech čtyřech knihách jsem spolupracovala se stejnou ilustrátorkou, Alenou Kubíkovou, kterou si stěhuji z nakladatelství do nakladatelství. Motivy obálek společně často probíráme, ale čím jsem starší, tím víc to nechávám na ní. 

12.   Čtete raději knihy českých, či zahraničních autorů a jaký je Váš nejoblíbenější spisovatel?

Čtu literaturu českou i zahraniční, i když v poslední době kupuji hlavně tuzemské autory, protože jinak tu všichni duševně chcípneme a bude se vydávat jenom ten nejhorší konzum. Mám řadu oblíbených autorů, momentálně se kupříkladu převelice těším na knihu Hořící kůň od autorské dvojky Františka Vrbenská a Lucie Lukačovičová.

13.   Proč je podle Vás důležité číst?

Čtení a psaní knih je velice účinný způsob, jak přesunout myšlenky a pocity z jednoho mozku do druhého. Oproti oduševnělé konverzaci, která je samozřejmě taky potřebná, má tu výhodu, že můžeme mluvit i s lidmi, kteří jsou nepřítomní, ba dokonce mrtví. A k těmto hovorům se můžeme do nekonečna vracet.

ROZHOVOR s A. T. Juraskem, autorem Urban games

Opět velmi milý český autor, který mi nabídl tykání hned, jak jsem ho oslovila :-). Ondru možná znáte z jeho youtube kanálu Ondrův Knižní Špajz. Je to další z nadějných českých autorů a jeho prvotina Urban games, na kterou můžete najít na blogu recenzi, rozhodně stojí za přečtení. Zeptala jsem se ho na pár otázek a odpovědi jsou moc zajímavé :-). Doufám, že se vám bude rozhovor líbit.

1.     Jak dlouho jsi věnoval psaní Urban games?

Knihu jsem měl napsanou za necelé čtyři měsíce. Ovšem do dnešní podoby jsem ji pak tvaroval tři roky. Je pravda, že kdybych se revizím Urban Games věnoval pravidelně, byly by hotové dřív, ale spíš bych se z toho zbláznil (viz. níže o revizích).

2.     Čteš rád čtenářské recenze?

Ano, občas si něco přečtu, ale mnohem raději mám rád komentáře na Databázi knih, kde se hned dozvím, jestli se mi knížka líbit bude nebo ne. Musím ale číst opatrně, protože mnohdy je to tam plné spoilerů.

3.     Kolik času věnuješ psaní knih nyní?

Nyní? Nula… Ale teď jsem chvíli pracoval na rozvíjení jednoho nápadu na knihu, proto odevzdávám tenhle text s hodně velkým zpožděním.

Je to smutné, ale od té doby, co mi vyšly Urban Games, jsem nenapsal nic pořádného. Neustále jsem psaní odkládal s tím, že teď si přeci zasloužím trochu toho odpočinku, když jsem napsal knihu. No a tak odpočívám už druhým rokem…

4.     Na tvém Youtube kanále jsi uvedl, že byl problém najít nakladatele pro tvou knihu, budeš v budoucnu nadále vydávat knihy vlastním nákladem nebo se pokusíš oslovit jiná nakladatelství?

V budoucnu budu muset zase žebrat u nakladatelství, protože vydat knihu z vlastní kapsy něco stojí. Ale kdo ví?

5.     Myslíš si, že je těžké se v ČR uplatnit jako spisovatel?

Když jsem začal psát (někde v patnácti), představoval jsem si to strašně jednoduše – psaní, vydávání, různé turné a astronomické výdělky… No a pak se moje představy rozplynuly jako pára nad hrncem, protože realita je někde jinde. Je těžké se uplatnit, hlavně dnes, kdy chtějí všichni jenom peníze a ještě větší peníze, a chtějí je pokud možno hned, takže raději vydají knihu, kde mají jistotu, že se jim zlaťáky vrátí, než aby dali šanci někomu úplně neznámému, který by se třeba mohl časem nějak uchytit. A i když se náhodou uchytí, psaní ho prostě neuživí. Takže ano, je to těžké, ale ne nemožné.

6.     Co je podle tebe na psaní nejtěžší?

Revize textu. Nenávidím ten proces, kdy se kniha musí číst neustále dokola, aby se vyškrtaly nesmysly, utřídily věty, ustálil správný slovosled… V tomhle jsem strašný puntičkář, takže např. Urban Games prošlo asi patnácti čteními, než jsem byl aspoň z 90ti procent spokojený. A v tom tkví ty mé tři roky práce: mezi revizemi musím mít dlouhé pauzy, jinak mám nutkání celý rukopis polít benzínem a zapálit.

7.     Jak to vypadá s dalšími díly Urban games, už je máš dokončené? Na kdy zhruba vidíš jejich vydání?

Nedávno jsem v jednom seriálu viděl hodně násilí, které bylo až nechutně reálné. Nelíbilo se mi to, a když jsem nad tím uvažoval, musel jsem se sám sebe zeptat, proč potom chceš o násilí psát další knihy? A tak jsou momentálně pokračování Urban Games u ledu. Nicméně můžu prozradit, že děj dalších dílů se odehrává během čtvrté a páté série. Ve čtyřce se proti sobě postaví čtyři rodinné týmy a žádný z nich nevyjde ze hry kompletní, což už je zrůdnost sama – která normální rodina by se do takové soutěže přihlásila? A pátá série… To je vlastně důvod, proč vznikla první kniha. Aby nás připravila na to, co přijde v pokračování.

8.     Děláš si grafiku knihy i webu sám nebo máš ověřeného grafika?

Jsem vyučený aranžér a na počítači jsme trávili spoustu času, takže by byla ostuda, abych si grafiku nevytvořil sám. Navíc tvoření obálek a různých jiných věcí, které se týkají toho, na čem zrovna pracuju, se mi hodně líbí. Uklidňuje mě to, utvrzuje mě to v tom, že vím, co dělám, pomáhá mi to v procesu psaní, a i když se to někomu může zdát jako plýtvání časem, tak pro mě to rozhodně plýtvání není. Po vytvoření obálky se vždycky cítím odpočatý a připravený psát.

9.     Chtěl bys někdy uplatnit knihu v zahraničí?

     Chtěl jsem si nechat přeložit právě Urban Games, protože se všemi těmi "rymejky" úspěšných knih se tam roztrhl pytel a jsou hodně populární. Nicméně pan překladatel mi poradil, abych to zatím nechal tak. A druhým faktorem byla cena za samotný překlad, která byla ještě vyšší, než náklady za tisk! Takže snad někdy v budoucnu.

ROZHOVOR s Petrou Stehlíkovou, autorkou NASLOUCHAČE

Včera jsem na svém blogu zveřejnila recenzi na knihu Naslouchač, kterou mi autorka věnovala, a tak jsem se jí rozhodla zeptat na pár otázek. Petra patří k nejmilejším lidem, jaké jsem kdy poznala, i když jsem se s ní osobně nesetkala. Snažila se mi tedy v mé žádosti o rozhovor vyhovět co nejdříve, a to i přes její nedostatek času.  

Petra napsala již několik knih, ale Naslouchač je z nich nejznámější. Jak jste si mohli v recenzi jistě všimnout, kniha se mi velmi líbila a určitě ji doporučuji všem, ať už jste milovníkem fantasy nebo ne. Proto mě samozřejmě zajímalo, kdy bude vycházet druhý díl, jaká je Petřina zkušenost s nakladatelstvím HOST, ale také jaké knihy ráda čte. Doufám, že se bude tenhle milý rozhovor líbit i vám a já za něj tímto autorce ještě jednou moc děkuji :-).

1.      Vaši knihu Naslouchač hodnotí většina čtenářů velmi kladně, stejně jako Vaše ostatní knihy, které bohužel nejsou tak známé. Čekala jste takový ohlas čtenářů nebo jste byla mile překvapená?

Nečekala jsem tak kladná hodnocení. Přála si je, ale raději jsem počítala s opakem. Jako český autor píšící fantasy žánr jsem si moc velké naděje nedělala. Hodně mě překvapilo, jak moc jsou na mě čtenáři hodní. Teď se zase děsím toho, že druhým dílem zklamu :-).

2.      Čtete ráda recenze na Vaše knihy?

Jak které :-). Samozřejmě že pozitivní recenze se mi čtou lépe než ty negativní. To ovšem neznamená, že je přehlížím. S některými nedostatky, na které daný recenzent poukázal, jsem musela i souhlasit. Spíš mě ale mrzelo, že se k „chybě“ nemohu vyjádřit a vysvětlit tak, proč vznikla.

3.      Četla jste už nějaký velmi kritický komentář nebo recenzi na některou z Vašich knih?

Dokonce už několikrát. A vždycky mě to tak trochu vzalo. Jenomže pak vždycky přišel ten pozitivní a zvedl mi náladu.

4.      Jak dlouho jste Naslouchače psala a jak dlouho Vám ho trvalo vydat?

Kupodivu udat Naslouchače trvalo podstatně méně, než ho napsat. Příběh o malé sklenařce Ilan jsem měla rozepsaný už několik let. Host bylo první nakladatelství, které jsem oslovila.

5.      Kolik nakladatelství jste před vydáním oslovila a neuvažovala jste o vydání vlastním nákladem?

Oslovila jsem dohromady dvě nakladatelství. To druhé se neozvalo vůbec, což nevadilo, protože Host zareagoval okamžitě. Kdyby se mi ale Naslouchače nepodařilo udat do žádného nakladatelství, asi bych o nějakém jiném způsobu publikace přemýšlela.

6.      Je Vaše zkušenost s českými nakladatelstvími spíše kladná nebo naopak?

Spíš nijaká. Moc se mnou nikdy nekomunikovali :-).

7.      Obálka je opravdu povedená. Spolupracovala jste na ní nějak s nakladatelstvím nebo to bylo čistě v nakladatelské režii?

O obálce rozhodovalo nakladatelství, ale ptali se mě na představu, ze které by mohli eventuálně vycházet. Na moji žádost se ale něco na obálce měnilo, takže jsem nakonec dostala možnost ji ovlivnit.

8.      Kniha má mít druhý díl, kdy zhruba bude vycházet?

Druhý díl by se měl jmenovat Faja a v této chvíli na něm probíhají korektury. Dokonce už jsem viděla obálku, tak snad by se to do podzimu mohlo stihnout.

9.      Neuvažovala jste někdy o publikování nějaké knihy v zahraničí?

O publikaci svého díla v jiném jazyce sní asi každý autor. Co jsem se ale dočetla, není to vůbec snadné a hlavně je to hodně finančně náročné. Muselo by projevit zájem i nějaké zahraniční nakladatelství, což se většinou stává u knih, které získaly nějakou zvučnou cenu nebo se z nich staly bestsellery. U sci-fi/fantasy žánru jsou tyto šance dost mizivé.

10.  Co je pro Vás na psaní knih nejtěžší?

Ta první potíž je rozhodně donutit se přenést svůj příběh z hlavy na papír. Člověk s ním usíná a probouzí se, hrozně ho baví „život“ s jeho smyšlenými postavami, ale přimět se sednout k počítači a začít formulovat ty správné věty, je někdy boj. Další těžká fáze přichází s koncem, kdy je zase těžké od toho odejít a uvědomit si, že příběhu už víc nedám a další kapitola, zápletka nebo postava, by celý ten fiktivní svět jen narušila. A v neposlední řadě to jsou korektury. U těch doslova trpím :-).

11.  Je podle Vás psaní a vydávání knih v České republice složité, zejména u fantasy či sci-fi žánru?

V České republice je plno věcí složitých a donedávna jsem si byla jistá, že vydat knihu u nějakého známého nakladatelství bez kontaktů, ať už se jedná o ženský román, sbírku fejetonů, detektivku nebo fantasy, je prakticky nemožné. Teď už zastávám názor, že to v lidských silách je, akorát se může stát, že u toho člověk vypustí duši.

12.  Přála jste si být spisovatelka už „od mala“, nebo jste se k tomu dostala náhodou?

Tahle posedlost se se mnou táhne už od puberty a to díky spisovatelce Daphne du

Maurier. Tenkrát jsem ještě psala na psacím stroji a informace chodila vyčíst do knihoven,

kde jsem si na určitou knihu musela počkat až několik měsíců. Bylo to o dost namáhavější,

takže jsem vděčná pokroku za laptop a Wikipedii.

13.  Kolik času věnujete psaní knih nyní?

Teď tak trochu stagnuji. Jsem zvyklá nosit příběh v hlavě, sem tam si něco poznamenat a pak na to „vlítnout“.

14.  Čtete ráda? Pokud ano, jaký je Váš oblíbený žánr, kniha či spisovatel?

Čtu ráda. A moc. Jenomže teď bych potřebovala, aby měl den alespoň o pět hodin víc. V četbě se nezaměřuji na jeden žánr. Až na pár výjimek přečtu cokoliv. Kniha, kterou považuji za bibli, je určitě Sophiina volba. Co se autorů týče, nemám jednoho oblíbence, je jich víc a stále přibývají. Ale z těch stálic je to např. Daphne du Maurier, Peter May nebo James Rollins.

ROZHOVOR s autory Odkazu tastedarů

Květoslav Hönig (dolní fotografie) a Ondřej L. Hrabal. Jeden rád kreslí a nejbližší je mu fantasy, druhý se věnuje hudbě a také poezii. Naprosto odlišní, dohromady však tvoří skvělou dvojku. Dva mladí sympaťáci, kteří se rozhodli neplout po proudu dnes trochu "stereotypního" fantasy. I přes to, že v dnešní době existuje spoustu „podžánrů“ fantasy, celkově ho ovládá rutina hrdinů s nadpřirozenými schopnostmi, jež mají zachránit svět. 

Takové věci v Odkazu tastedarů rozhodně nenajdete. Za to ale pětidílná sága slibuje poutavé osudy rozličných osob, války, mýtické "potvory" a spoustu dalšího. Navíc ke knize vytvořili podrobně propracovanou mapu, vlastní hudbu či ilustrace a doplňkové věci jako stvořené pro zažrané knihomoly, jako například placky, záložky atd. Rozhodně se máme na co těšit.

 Jak už jste se mohli dočíst dříve, já jsem knihu podpořila již v crowdfundingové kampani na Startovači, kde nakonec místo požadovaných 30 000 Kč vybrali neskutečných 123 000 Kč, což je v tvorbě určitě posune mnohem dál. Já tak můžu v blízké době očekávat knihu, podepsanou autory, záložky, mapu, placku a bonusový plakát. Ale nebojte, kluci slibují, že pro ty, kteří tuto kampaň nestihli, samozřejmě otevřou e-shop. Pokud však knihu chcete co nejdříve, můžete si zatím ZDE vyplnit předobjednávkový formulář. Já jsem na knihu každopádně zvědavá, a tak jsem autory trochu vyzpovídala.

1.       Brzy se na trhu objeví Vaše první kniha Ydris. Těšíte se na ohlasy čtenářů?

KH: Velice. Pár lidí už knihu četlo a zatím máme jen kladné ohlasy, a to i od lidí, kteří fantasy běžně nečtou. Na odezvu široké komunity se přesto nemůžu dočkat. Bude to vlastně takový ukazatel, jak dobře jsme naši práci zvládli.

OLH: Moc, přece jenom žijeme v sociální bublině, takže zpětná vazba, kterou jsme doposud dostali, je tímto dost ovlivněna. Těším se, až knihy Odkazu tastedarů budou moct působit na čtenáře různých generací.

2.       Snili jste o psaní už od mala nebo jednou prostě přišel nápad a začali jste psát?

OLH: Já jsem ještě na prvním stupni základní školy dostal od rodičů psací stroj a od té doby vlastně aktivně píši.

KH: Hmm, ani nevím, kdy mě poprvé napadla myšlenka napsat vlastní knihu, takže hádám, že to bylo už hodně dávno.

3.       Nastaly během příprav nějaké problémy, např. s korekturou, přípravou tisku apod. nebo vše proběhlo hladce?

KH: Nějaké nesnáze samozřejmě nastaly, přeci jen je pro nás vydání knihy naprosto nová zkušenost. Ale něco takového nás nemůže zastavit.

4.       Váš nápad přiložit ke knize audiovizuální materiál mě velmi zaujal. Zejména vlastní hudba. Bylo těžké najít vhodné studio k jejímu nahrávání nebo vhodného ilustrátora, který by vše zpracoval co nejlépe podle Vašich představ?

OLH: Studio ani nemáme, děláme to docela na koleni, většinu věcí nahráváme na jeden mikrofon, který má můj kamarád Jiří Kučík (Yorge). On je naštěstí schopný udělat i celou postprodukci (a spoustu jiných věcí). Spíš je těžší sehnat muzikanty, protože dobří hudebníci jsou většinou dost vytížení, i když jich je na Uherskohradišťsku víc než kdekoliv jinde.

KH: Ilustrátora jsme chvíli hledali v českých luzích a hájích, netrvalo ale dlouho a na ArtStation jsem narazil na práce polské ilustrátorky Kasiy Krzysztofowicz. Ty mě i Ondru zaujaly a viděli jsme v nich potenciál, tak jsme ji kontaktovali.

Tvorba Kasiy slouží jako doplňkový materiál pro náš svět, v knize samotné se objeví černobílé ilustrace Ludmily Sližové (jednu jste mohli spatřit u našeho projektu na Startovači).

Jinak já měl také v plánu nakreslit pár obrázků, avšak text knihy a tvorba mapy byly prioritami, takže jsem prozatím stvořil jen jeden černobílý portrét.

5.       Co Vám při tvorbě knihy trvalo nejdéle? Napsání příběhu, tvorba vlastního jazyka, podrobná mapa, či audiovizuální prvky?

OLH: Samozřejmě text, to je jádro projektu, které opracováváme od začátku tvorby. Z těch věcí okolo to podle mě byla mapa. Nezdá se to, ale je tam skoro devět set názvů, těžko odhadovat, kolik je tam třeba stromů. Nejen, že to Květoš musel všechno vymyslet a nakreslit, musel to dělat nanejvýš opatrně, aby mapu neupatlal, nepoškodil, nebo nějakou chybou neznehodnotil celý papír.

KH: Mapu jsem dokonce kreslil nadvakrát, s první verzí jsem nebyl spokojený. Kreslit ji poprvé byla ještě zábava, nicméně když jsem pak znovu kreslil ty tisíce stromů a hor… no, bylo to nutné.

Jinak text je vždy samozřejmě největší výzvou, tím spíš, že na ilustrace a hudbu máme pomocníky.

6.       Psaní a zpracování Odkazu tastedarů Vám zabralo cca 5 let. Měli jste během této doby „spisovatelský/tvůrčí“ blok a chtěli toho nechat, nebo Vás tvorba nadchla tak, že jste neměli klid, dokud nebylo téměř dokonáno?

OLH: Já mám tyto krize poměrně často, Květoš mě ale vždycky stabilizuje.

KH: Psaní nových kapitol je vždy příjemné a zábavné. Podobně si užívám i jejich čtení podruhé, popřípadě potřetí po delší době. Že bych měl za celou tu dobu nějaký velký tvůrčí blok si nemyslím. Inspirace a chuť k psaní byla vždy. Větší výzvou už je čtení jednoho a toho samého textu třeba desetkrát. A napříč těmi lety jsme taky museli spoustu textů přepisovat, než jsme byli se vším spokojení. Během té doby jsme taky upravovali a předělávali různé části zápletky, což vyvolalo další přepisování. Tím, že je v knize velká spousta věcí propojených, došlo k řetězové reakci - když jsme museli přepsat jednu věc, naráz se kvůli tomu muselo přepisovat dalších pět, kvůli těm pak dalších deset a tak dále.

7.       Kdo z Vás přišel na nápad vytvořit audiovizuální knihu a kdy jste se rozhodli spolupracovat?

KH: Tak kniha samotná je pořád jen text s pár ilustracemi. Koho však napadlo doprovázet naši tvorbu hudbou a dodatečnými obrázky, to nevím. Z těchto multimédií se ale asi nejvíc těším na audioknihu. Podobně jako spoustu ostatních věcí, i ji si chceme udělat sami, navíc autor knihy ví vždy nejlíp, jak daný text číst. Všechny tyto činnosti jsou bohůmžel časově dost náročné.

OLH: Myslím, že tento nápad vznikl v dialogu. Květoš si na gymplu ve vyučování často kreslil - jak mapy, tak jiné věci, hlavně portréty. Když jsme se o tom bavili, napadlo nás, že já jsem zase hudebník, tak to můžeme hezky skloubit. To ale bylo asi až po tom, co jsme začali společně psát. Prolnutí textu a zvuku se samozřejmě nejlíp může projevit právě v té audioknize.

8.       Ilustrace jsou opravdu poutavé. Proč jste se rozhodli nedat nějakou na obálku knihy?

KH: Měli jsme k tomu víc důvodů. Líbí se nám minimalistický vizuál obalu a věříme, že naše kniha díky tomu může v knihkupectví - a vlastně i na webech - upoutat pozornost. Většina fantasy knih je zdobena různými draky, plameny, hrdiny atd. A naráz se mezi nimi objeví takto prostá obálka. Myslím, že to zaujme.

OLH: Na internetu propagujeme celý projekt, proto je potřeba poukazovat na jeho barevnost a bohatost. Co se týče knih samotných, důraz je kladen téměř výhradně na text, jak potenciálnímu čtenáři napoví i vizuál, který je obklopuje.

9.       Máte už napsané další díly, z této pětidílné ságy?

KH: Rozsáhlost prvního dílu nás nakonec donutila rozdělit ho na dvě části. Nemusíte se však bát, Ydris: kniha první má i tak řádné finále. Na ni bude navazovat Ydris: kniha druhá, která je hotová asi z poloviny.

Kdybychom první díl nerozdělili na dvě části, tak bychom museli lidem nabízet asi 700 stránkový debut. To by mohlo některé lidi odradit, navíc bychom museli také navýšit ceny. Dokončení Ydris: knihy druhé je teď ale hlavní prioritou. Po ní přijde Bdící a pak ty ostatní. Sága tak vlastně bude mít knih šest, na obě Ydris ale nahlížíme jako na jeden díl rozdělený na dvě části.

10.   Chtěli jste už od začátku vydat knihu jinou cestou nebo jste oslovili nějaké nakladatelství? Koho napadlo využít crowdfundingovou kampaň na Startovači?

OLH: Žádné nakladatelství jsme neoslovovali. Vzhledem k tomu, jak specifické požadavky máme, by byla jakákoliv spolupráce s takovými společnostmi přinejmenším velmi problematická. Nakonec bude naši publikační činnost z právních důvodů zaštitovat nakladatelství Nugis Finem, které ale vedu já, takže tam žádná podobná omezení nehrozí.

KH: Vydání knihy máme tedy na starost my, Nugis nám však pomůže právě s tou právní, ale také účetní stránkou celé věci.

11.   Co pro Vás bylo na vzniku knihy nejtěžší?

KH: Nejtěžší je nejspíš vymýšlení zápletky. Zvažovat jednání postav ze všech stran, logičnost děje, návaznost děje, jeho poutavost, přidávání malých náznaků budoucích událostí do textu… Je toho moc, těžko říct, co je nejtěžší. I když to čtenář v první knize neuvidí, pro funkčnost celé ságy bylo potřeba vymyslet velký příběh do pozadí, historii a vůbec průběh celé ságy, její zakončení.

OLH: Bez ustání myslet na všechny vrstvy příběhu a opatrně odkrývat jenom to, co chceme, aby v daný moment čtenář věděl.

12.   Proč jste se rozhodli inspirovat zrovna slovanskými pověstmi?

KH: Tak pověstmi jsme se neinspirovali, spíše jsme z příběhů Slovanů převzali a popřípadě upravili různé bytosti, například vodníka či rusalku. Nebo k lešijovi jsme vytvořili jeho ženský protějšek - lešenu. Čerpáme ale i z jiných kultur - z antiky jsme si vzali například sirény. Taky jsme přišli s mnoha novými - navjana, deštěslava, habřej, drápela, spiruan, obludník atd. Napříč ságou se s některými určitě setkáte, o jiných uslyšíte příběhy.

Pohanství a slovanská kultura tvoří ale zatím jen pozadí knihy, narazíte tam na ně, ale větší prostor dostanou spíše v dalších dílech. Ydris je hodně zaměřená na děj - chtěli jsme ságu pořádně našlápnout, vleklé začátky moc nemusíme.

OLH: Slovanská mytologie je silná a krásná.

13.   Pokusíte se uplatnit knihu v zahraničí?

OLH: Samozřejmě bychom chtěli, ale teď se plně soustředíme na Česko.

14.   Na kdy zhruba plánujete vydání dalších dílů?

OLH: Ydris: kniha druhá je už asi z poloviny hotová, takže to snad nebude trvat nijak dlouho.

KH: Nehodláme však nic odbývat jen pro to, aby to už bylo. Na to jsme moc velcí perfekcionisté.

Autorům děkuji za zajímavý rozhovor a věřím, že se i vám líbil, tak jako mě. Doufám, že to někoho nalákalo si knihu přečíst a podpořit tak tvorbu dalších nadějných českých autorů.

Oficiální stránky naleznete ZDE
Facebook ZDE
Ukázka hudby:

Pro zajímavost si můžete ještě přečíst pár komentářů k tomuto projektu na Startovači:

"Zdar borci, tak za 1) su Broďan, takže je nutné podpořit krajany :-) 2) vaše sága vypadá naprosto svěle a promyšleně, něco takového tu chybělo. Taktéž jako vy jsem perfekcionista a mám rád kvalitu. 3) Pevná vazba je vždy top a proto jsem zvolil 3+ :-)

Těším se až se začtu do Ydris a přeju vám ať se daří a vaše nadšení vám vydrží při psaní dalších knih."

"Ahoj, v dnešní uniformní době mám pocit, že je mou osobní povinností podpořit snahu vytvořit něco precizně vyladěnýho a funkčního. Těšim se na svoje nejspíš první slovansky laděný fantasy, ačkoliv jsem o něčem takovym už dlouho přemýšlel. Z únavy z tradičního konceptu jsem se ale na několik let od toho žánru (a čtení obecně) odvrátil. Jsem zvědavej s čim přijdete, hodně štěstí."

"Naprotosto tento projekt obdivuji. Když uvážím, kolik času stojí "jen napsání" knihy, plus hudba, mapy, vlastní vytvořený jazyk! Je toho hodně kolem, skoro se divím, že jste to všechno zvládli "jen" za pět let. Psát smyšlený příběh není nic jednoduchého, člověk si musí pamatovat detaily, nebo si je někam zapisovat, vše musí hladce navazovat, věcné chyby jsou totiž zlo, to víme všichni. Máte můj obrovský respekt, že jste se do toho pustili, obdiv, kolik jste toho vytvořili. Takže podpořeno a musím podotknout, že tohle fantasy mě jako jedno z mála zaujalo, přesně tím, jaký komplexní svět okolo něj vyrostl. Stačí tedy jen krok a ocitáme se v paraelní realitě, kde jak se zdá můžeme slyšet bitvu, vidět lesy a mluvit novým jazykem. Opravdu pánové obdiv :) plus samozřejmě všem kdo jsou do projektu zapojeni (neb si dokážu představit jaká nekonečná řada lidí to musí být)..."

"Podpořeno! Neuvěřitelně se mi líbí koncept slovanské fantasy bez jiných ras, tolkienovsky obrovský svět i černá obálka :O A o dost lepší ilustrace než u českýho vydání Zaklínače :DPokud jste dobře zkombinovali lásku pro poezii jednoho a pro fantasy druhého, tak jste se přesně trefili do mě ;) Těším se na na první stránky knihy a snad se hnedka budu ptát na druhý díl.":)

ROZHOVOR s Jiřím Dittrichem, autorem ELEMENTA

O téhle knize nebylo nějakou chvíli slyšet, ale pokud jste nadšenci YA fantasy a českých autorů, nejspíš už jste na ni někdy narazili. Jedná se o knihu Elementum od Jiřího Dittricha, a právě jejího autora jsem trochu vyzpovídala.

1.       Svou knižní prvotinu jsi vydal jako velmi mladý autor. Jak reagovali tvoji blízcí a přátelé, když zjistili, že píšeš knihu? A s jakými reakcemi ve svém okolí se běžně setkáváš nyní, když už je kniha v oběhu?

První člověk, který knihu četl, byla moje nevlastní sestřenice. Začala, když jsem měl zhruba první tři kapitoly knihy. Nejdřív si ze mě pochopitelně dělala srandu, jelikož mi nevěřila. Ale když si to, co jsem měl, přečetla, byla zvědavá, jak to bude pokračovat. A tak mě vysloveně hnala, abych rychle psal dál. Další lidé, kteří příběh četli, reagovali podobně. Nejdříve tomu nevěřili, a tak si ze mě dělali srandu. Když uvěřili, mysleli si, že je to slátanina, ale začali číst. No a nakonec si to všichni docela zamilovali.

Teď, když už je kniha v oběhu, se setkávám s různými druhy reakcí. Ale většina lidí je prostě jen překvapena a ptá se Jak tě napadlo napsat knihu?.

 2.       Kdy tě napadlo napsat knihu? Byl to tvůj dětský sen nebo tě jednoho dne napadl námět a začal jsi psát?

Můj dětský sen to určitě nebyl. Do svých čtrnácti let jsem skoro ani nečetl, natož něco psal. Elementum bylo vůbec to první, co jsem kdy začal psát krom školních slohů.

Přesně, jak říkáš. Jednoho dne mě díky několika různým podnětům zkrátka napadl námět a já začal psát.

3.       Kolik času jsi psaní knihy věnoval?

Těžko říct. Psal jsem vždy, když jsem měl čas mezi školou. Celý rukopis jsem dokončil zhruba po osmi měsících. Ale další čtyři měsíce pak trvaly různé dodělávky.

4.       Nepřepadl tě při psaní známý „spisovatelský blok“, např. při negativních ohlasech či při nedostatku času na psaní?

Nikdy. Když nemám čas, tak prostě nemám čas. Ale většinou minimálně kapitolu týdně napíšu.

5.       Tvoje kniha je vydána pod nakladatelstvím Epocha. Kolik nakladatelství jsi celkem oslovil a jak dlouho trvalo celkové vydání knihy?

Obeslal jsem, myslím, dvacet dva nakladatelství. Byla fuška to vydat. A trvalo to. Poprvé jsem rukopis nabídl na jaře 2013, Epocha ho přijala až v prosinci 2015. To máš dva a půl roku, během kterého jsem to kolikrát už málem vzdal. Redakce knihy v nakladatelství trvala zhruba jedenáct měsíců.

 6.       Obálka knihy je celkem povedená. Spolupracoval jsi na jejím vzhledu, předložilo ti nakladatelství její návrh nebo jsi na konečný vzhled obálky čekal, až se kniha objeví v knihkupectvích?

Popravdě jsem na obálku hodně dohlížel. Měl jsem velmi specifickou představu, kterou pak nakladatelství jen vylepšilo a navrhlo.

7.       Jak to vypadá s druhým dílem Elementa? Máš už ho napsaný nebo je teprve „v dílně“? Popřípadě na kdy odhaduješ jeho vydání?

Druhý díl je dopsaný už docela dlouho. Myslím, že jsem ho dokončil v prosicni 2014. Začal jsem ho psát hned po dokončení prvního. Přesněji ještě, když jsem ten první vylepšoval. V roce 2015 mě čekalo zdolání maturity a tak jsem si dal od psaní pauzu. A jelikož chvíli po maturitě Epocha přijala můj rukopis, soustředil jsem se na vydání prvního dílu. Teď před Vánoci jsem se tedy pustil do třetího.

A co se týče vydání dvojky, zatím jsem o tom s nakladatelstvím nemluvil. Čekám, jaké budou ohlasy na jedničku. Byl bych ale rád, pokud by se mi podařilo rozpohybovat dvojku do konce letošního jara.

8.       Jsi vášnivý čtenář nebo čteš jen občas? Pokud rád čteš, jaký žánr máš nejraději a kdo je tvůj oblíbený autor?

Čtu hodně. Hlavně fantasy a sci-fi, ale thrillery a mystery příběhy taky neodmítnu. Mými           oblíbenými autory jsou Christopher Paolini, J. K. Rowling a Dan Brown.

 9.       Čteš rád recenze na svou knihu? A jaké nejzajímavější názory ti utkvěly v paměti?

Jo! Děsně rád. A hodně stručně řečeno – v hlavě mi utkvěly ty názory lidí, kteří si všimli originálních prvků knihy, které jsem se snažil vymyslet.

10.   Četl už jsi nějakou recenzi, ve které se její autor do knížky vyloženě tzv. „obul“ a vyčetl ti hlavně její negativa? 

Jo. Zrovna nedávno jsem na jednu narazil. Ovšem zatím je ojedinělá a pro mě to tedy není ani plnohodnotná recenze, jelikož její autorka z celé knihy přečetla zhruba devadesát stran a pak ji odložila. Ale obula se do mě tedy pořádně. Chápu, že každému se kniha líbit nemusí, ale přijmout názor od někoho, kdo do knihy více-méně jen nakoukl, mi přijde absurdní. Navíc ve chvíli, kdy autorka přirovnala Elementum k X-menům, mi došlo, že dotyčná nemá vůbec páru o čem píše. :-D 

Doufám, že byl pro vás rozhovor s tímto mladým českým autorem zajímavý, tak jako pro mě a já mu tímto děkuji za zodpovězení otázek :).

ROZHOVOR s Danielem Kapčou, autorem Panského klubu.

Možná jste už o téhle knize slyšeli, možná je to pro vás novinka. Každopádně tahle kniha nedávno rozdělila její čtenáře na několik skupin. Ačkoli téměř všichni se shodují na zvrácenosti knihy, jedni ji milují, další odmítají a jiným se třeba líbí, ale nikdy by to nepřiznali. Je to něco nového, neobvyklého a čtenáři to dobře vědí. Ano, samozřejmě se jedná o nedávnou prvotinu autora Daniela Kapči – Panský klub a naproti tomu, že kniha svádí k úvahám, zda je její autor v pořádku, musím vás ujistit, že Daniel je psychicky naprosto v pořádku a v rámci možností obyčejný člověk, jako všichni ostatní :D.

Foto vypůjčené z blogu dragell.cz, z nedávného křtu knihy

Kniha jako taková není určená mladistvým (ale znáte to, zakázané ovoce… :P) a slabším povahám. Sám autor ve svém úvodu ke knize uvádí také varování ke knize, za což ho oceňuji, protože už jen prvních pár vět může být pro čtenáře opravdu trochu šok. Zde je krátký úryvek z autorova varování:

 „Rád bych upozornil budoucí čtenáře na obsah této knihy. Příběh se odehrává ve značně bizarním světě a jsou tu i pasáže násilného charakteru, které citlivějším čtenářům mohou být nepříjemné. Není mým záměrem kohokoliv odrazovat, ale nerad bych knihou šokoval lidi, kteří špatně snáší násilí, byť „jen” na papíře. Dále bych rád podotkl, že kniha je psána poměrně peprným a drsným jazykem a mnohdy se schválně nedrží tradičního spisovného jazyka, který by působil značně rušivým dojmem v kontextu celého světa a příběhu, který se v něm odehrává.“

Mě samotnou tato kniha letos zaujala asi nejvíc z aktuálního českého knižního trhu. A to nejen zajímavou obálkou, ale hlavně také obsahem. A to i když zatím nemohu knihu soudit komplexně podle obsahu, protože se ji přečíst teprve chystám. Avšak veřejně přístupná ukázka z knihy, kterou jsem doslova zhltla na posezení, mi stačila k tomu, abych se utvrdila v tom, že tuto knihu musím mít. Nápad a jeho zpracování autora mě nadchnul hned z několika důvodů.

 Za prvé je to nové. Po všech těch ohraných upírech, vlkodlacích a podobných stvořeních je to zaručeně něco jiného a autor to navíc napsal velmi čtivým způsobem. Za druhé, pokud jste měli co dočinění alespoň z ukázkou jako já, již prolog vás nutí číst dál, protože absolutně nezapadá do celkového obsahu. Za třetí, autor se rozhodl jít proti proudu a i přes bizarnost tématu, o kterém se rozhodl psát, knihu nakonec vydal. Určitě je to inspirací pro ostatní, kteří by rádi vydali něco, co tak úplně nezapadá do obvyklé četby. A v neposlední řadě je to něco, co rozvádí velmi citlivé téma. Ale popravdě, koho občas nenapadají zvláštní věci, se kterými byste se nikomu jen tak nesvěřili, že…?

A teď už pojďme k rozhovoru s Danielem Kapčou. Když jsem se rozhodla ho oslovit a požádat o odpovědi na pár otázek, obávala jsem se, že nebude chtít spolupracovat, což by mě mrzelo. A určitě nejsem jediná, koho zajímají odpovědi na různé otázky ohledně knihy. Musím říct, že Daniel mě opravdu velmi mile překvapil. Nejen, že byl velmi ochotný spolupracovat, byl také velmi příjemný a sdílný. Sám mi ihned nabídl tykání a tak se celá konverzace hned posunula ze značně formální, na více přátelskou. Navíc mi odpovědi poslal ještě ten den, co jsem ho o ně požádala. Takže pokud ho budete chtít sami oslovit, vůbec se nebojte špatné reakce. Pokud byste mu chtěli například sdělit, že se vám kniha líbila nebo se ho na něco zeptat, můžete ho třeba oslovit na facebookové stránce jeho knihy. Určitě vám rád odpoví. (https://www.facebook.com/KnihaPanskyKlub/?fref=ts)

A zde už přikládám slíbený rozhovor:

1.            Jak dlouho Panský klub vznikal?

Od prvotního nápadu po samotné vydání asi tři roky. Samotné psaní mi zabralo asi rok a dva měsíce. Také jsem se jako většina spisovatelů setkal s autorským blokem, který v mém případě trval rok a půl. V té době jsem pouze promýšlel svět a další náležitosti příběhu, ale nenapsal jsem ani řádku textu. A několik měsíců trvaly samotné přípravy na tisk jako korekce, grafická sazba a další.

2.            Kdy tě napadlo, že by byla zajímavá kniha o nerozkládajících se mrtvolách a neobvyklém Panském klubu? Bylo to u nějaké příležitosti nebo se nápad objevil zčista jasna?

Samotné myšlenka a pojetí Panského klubu vychází z gladiátorských škol starého Říma. K nim mě přivedl seriál Spartacus, který jsem sledoval v době úvah nad prostředím a příběhem. A svět nehnijících mrtvol mě napadl v tramvaji pří ranní cestě do práce. Měl jsem už dost všech těch upírů, vlkodlaků, potomků prastarých ras, zombies a dlouhé řady jiných tuctových námětů. Ale konkrétně ze zombies vznikl můj tzv. GENový svět (pozn. autora: GEN je nemoc, která zabraňuje rozkladu mrtvol). Já si totiž říkal, že když neustále mrtví vstávají z hrobů, tak co kdyby se jim naopak do nich nechtělo? A bylo to. Základní kámen byl položen.

3.            Stalo se ti někdy při psaní, že ses doslova vžil do role některé postavy, například Dominika nebo jiné postavy? 

Jako autor jsem se musel umět vžít do všech postav a představit si, jak myslí, cítí, vnímají a z toho vyvozovat důsledky a reakce. Ale není to tak, že bych si vyloženě užíval psaní té či oné postavy. U některých jsem se bavil více, u jiných zase méně. To je tak vždycky.

4.            Pokud by se něco takového stalo, myslíš si, že bys propadl nekrotismu nebo by tě tento trend zanechal chladným? 

Hehe, sám nevím. Záleželo by asi na více faktorech. Jestli by to byla čerstvá věc, nebo bych se do toho narodil, o co by šlo atd. Ten svět nabízí nepřeberné množství možností, a mnohé z nich se do knihy ani nedostaly. Z toho, co se v knize vyskytuje, tak bych např. zkusil ty organické sexuální pomůcky, na druhou stranu, sex s mrtvými mě nějak neláká. Ono už je nuda souložit s živou holkou, co leží jak mrtvá, natož se skutečně mrtvou :D 

5.            Neříkají ti občas čtenáři, že jsi zvrácený?

No samozřejmě, že říkají. Taky přemítají, jestli scény v knize jsou mými sexuálními choutkami, nebo zda se mě zřekli mí rodiče a kamarádi, či se zajímají o obsah mého sklepení :D Neskutečně moc se nad takovými poznámkami bavím. Nejhorší je, že někteří jedinci to myslí smrtelně vážně…

6.            Oslovil jsi pro vydání knihy nějaké nakladatelství nebo jsi knihu ihned zpočátku chtěl vydat na vlastní náklad?

Ano, oslovil jsem jich asi půl tuctu, ale nikdy jsem si nedělal naděje, že některé vydavatelství bude mít stejné koule jako já, a bude chtít zkusit vydat něco, co rozvíří vody. A opravdu jsem nebyl odmítnut kvůli kvalitě díla, jak by si někteří mohli myslet, ale skutečně jen díky tomu, o čem jsem psal. Takže jsem nechtěl ztrácet čas dalšími pokusy a radši se vrhl na přípravy k vydání samonákladem.

7.            Patříš k milovníkům čtení nebo se o čtení zajímáš spíše okrajově a raději si píšeš vlastní příběhy?

Rád čtu. Sice jsem začal číst relativně pozdě, a nemám na něj tolik času, ale pokud se místo najde, tak mám vždycky něco rozečteného nebo v zásobě. K psaní samotnému mě inspirovala bývalá přítelkyně. Do té doby jsem na to neměl ani pomyšlení.

8.            Pokud rád čteš, tak jaké to jsou většinou knihy a kterou máš nejraději?

Jsem srdcem milovník sci-fi, takže tohle je můj hlavní žánr. Z něj mám rád hlavně Isaaca Asimova a jeho Nadaci, nebo sérii Duna od Franka Herberta. Ale nepohrdnu ani fantasy (Zěměplocha, Zaklínač) a občas to proložím i jiným žánrem (např. Šifrou mistra Leonarda od Dana Browna).

9.            Snil jsi jako dítě o psaní knih nebo to přišlo spíše náhodou?

Jako dítě jsem chtěl být kolotočářem :D Ale spisovatelem? To by mě v životě nenapadlo, vzhledem k mým literárním (ne)úspěchům ve slohových pracích na základní a střední škole.

10.          Čteš recenze na svou knihu nebo se tomu raději vyhýbáš?

Pokud na nějakou narazím, tak si ji přečtu. Sem tam kouknu i na databáze knih a přečtu si komentáře.

11.          Jaké nejzajímavější tvrzení jsi slyšel nebo četl o Panském klubu?

Ty rozbory mých sexuálních choutek, deviací a psychického stavu jsem již zmiňoval, jen se netýkají přímo knihy. Naneštěstí vybrat nejzajímavější tvrzení je trochu složitější. Uvedu aspoň pár ukázek, které mě vždycky něčím pobavily:

               

„Je to zvrácené, je to nechutné, ale zatraceně čtivé“. 

„Opět nějak více narážím na svazky, jejichž anotace začíná ve stylu "Puberťák A) si myslel, že je jen trochu podivín. V den narozenin B) ale zjistil, že je potomkem staré civilizace C) se schopnostmi D) a aby svůj pravý domov zachránil, musí zničit kreténa E), buď sám nebo s partičkou F) sestávající s podobných trotlů jako je on sám.." zlatej Panskej klub pojednávající o zakázkovém bordelu v nijak růžové budoucnosti...”

„Ukázal, že přijít na trh s něčím, co neprojde přes oči profesionálů, může znamenat pořádnou erekci pro českou fantastiku.”

12.          Těší tě názory čtenářů, i pokud jsou negativní?

Tak teď upřímně. Tebe by těšilo, kdyby ti kritizovali tvoji práci? :D Odpověď je, myslím, zcela jasná. Samozřejmě mám radši, když se objevují pozitivní názory, ale čtu i ty negativní. K celé té srandě okolo pisálkovství to už prostě patří :).

Doufám, že se vám rozhovor líbil, tak jako mě a že jsem vás i trochu nalákala na přečtení Panského klubu :).

Pro zájemce přikládám i krátkou ukázku z knihy. 

„Krátce před devátou hodinou jeli Dominik, Robert a Gideon bílou limuzínou na bál Ardala Artemia. Na příjezdové cestě si všímali různých dekorací, na kterých si Artemius dával vždy při takových příležitostech záležet.

Na odbočce z hlavní cesty jim jako ukazatel sloužil kus ruky urvané od lokte, s naaranžovaným ukazováčkem mířícím k Artemiově sídlu. Pahýl byl přibit hřebem k dřevěnému sloupu, na kterém byla vidět sotva zaschlá krev, takže bylo jasné, že dárcem musel být poměrně čerstvý zesnulý. Cestou potkali i další ozdoby, oběšence na lampách nebo slunečnicové pole, které tvořily napíchnuté hlavy novorozeňat s přidělanými slunečnicovými listy okolo. A v jejich očích se leskly paprsky okolních světel díky oranžovým odrazkám, které v nich byly zasazeny. To vše bylo jen zlomkem veškeré výzdoby, která tu byla k vidění.“

Oficiální stránka knihy, kde můžete též autora kontaktovat či knihu koupit ZDE

Literární zajímavost č. 6

Rozhodla jsem se opět začít se zase blogu trochu věnovat, a tak vám dnes přináším další literární zajímavost, tentokrát o legendární fantasy knize velmi váženého autora tohoto žánru - o Hobitovi a jeho autorovi.

A tady přidávám ještě pár dalších zajímavostí:

1. Příběh knihy se odehrává přesně 60 let před začátkem Pána prstenů

2. První české vydání uvádí jako překladatele Lubomíra Dorůžku. Knihu však ve skutečnosti přeložil František Vrba (jehož překlad vychází dodnes), který měl v té době zákaz publikovat a proto v 70. a 80. letech publikoval většinou pod vypůjčenými jmény

3. Narodil se v Bloemfontein, což je hlavní město Oranžského svobodného státu (JAR)

4. Ve věku 3 let odcestoval do Anglie s matkou, otec bohužel zemřel již v Africe na krvácení do mozku

5. Zúčastnil se 1. sv. války, kde onemocněl a při léčení začal psát

6. 28. března 1972 obdržel od královny Alžběty II. Řád britského impéria. V té době za sebou měl již několik literárních úspěchů

7. Dne 2. září 1973 John Ronald Reuel Tolkien ve věku 81 let zemřel

Literární zajímavost č. 5

Protože nedávno vyšel scénář jako pokračování Harryho – Harry Potter a prokleté dítě a stal se z něj samozřejmě hit, další zajímavosti jsou o knižním a filmovém Harrym.

Dle učebnice "Fantastická zvířata a kde je najít“ od Mloka Scamandera se u norského ostrohřbetého draka vyvíjí schopnost chrlení ohně mezi prvním a třetím měsícem, zatímco ve filmu chrlí drak oheň bezprostředně po vylíhnutí.

Tom Felton, který ztvárnil filmového Draca Malfoye si rád během filmování dopřával něco dobrého. Došlo to až tak daleko, že mu štáb musel zašít kapsy na jeho hábitu, aby během natáčení nejedl.

Tvůrci původně dali Danielu Radcliffovi zelené čočky, aby vypadal více tak, jak kniha popisuje Harryho. Emmě Watson zase nasadili kvůli knižní Hermioně velké umělé přední zuby. Z obou pokusů o věrohodnější vzhled sešlo, jelikož Daniel přes čočky moc slzel a Emma nemohla přes přední zuby normálně mluvit.

V přepočtu je 1 galleon zhruba 90 českých korun, 1 srpec se rovná necelých 5,5 kč a 1 srvšek se počítá jako náš bývalý dvacetník.

Profesoru Brumbálovi je zhruba 150 let, profesorce McGonagallové 70.

Jméno Voldemort bylo převzato z francouzské fráze "Vol de mort", což znamená "Utéct smrti".

Latinský nápis na erbu Bradavic znamená "Nikdy nedráždi spícího draka!". J. K. Rowling si zřejmě upravila anglickou frázi "Let sleeping dogs lie!", podobnou u nás známému "Nehas, co tě nepálí!".

Když se v britských kinech promítaly ukázky z tohoto filmu, museli majitelé kin vydat nařízení, že na filmy, před kterými se tyto upoutávky promítají, se nevrací vstupné. Děti se totiž podívaly na Harryho Pottera, nechaly si vrátit vstupné a šly domů.

Na poslední den natáčení Harry Potter a Relikvie smrti přijel Rupert Grint, který ztvárnil knižního Rona, se zmrzlinářským vozem a všem rozdával zmrzlinu.

Podle spisovatelky J. K. Rowling se bitva o Bradavice odehrála 2. května roku 1998.