ROZHOVOR s Terezou Matouškovou

Možná Terezu Matouškovou znáte, možná ne. Každopádně je to autorka již několika knih a povídek.
Věnuje se zejména fantastickému žánru a momentálně jí vycházela již čtvrtá kniha -  Válka zrcadel, vydána pod nakladatelstvím Epocha. Pořádá řadu literárních akcí pro mladé lidi v Brně, zejména vede literární dílny pro mládež v Knihovně Jiřího Mahena. A já se jí rozhodla zeptat na několik zajímavých otázek a autorce tímto za něj děkuji.

1.       Momentálně Vám má vycházet již čtvrtá kniha vydaná pod nakladatelstvím – Válka zrcadel. Těšíte se na ni stejně, jako na tu první?

Jistě! Vydání knihy je pro každého spisovatele velkou událostí a myslím, že se to nikdy neomrzí. Naopak, když se objeví informace, že je už kniha na světě, člověk se musí krotit, aby se neptal v každém knihkupectví, jestli už ji mají.

2.       Bylo pro Vás těžké najít pro Vaše díla nakladatelství, a jak dlouho to cca trvalo?

Tohle se velice různí, kupříkladu u Války zrcadel jsem měla vydání knihy domluvené ještě předtím, než byl rukopis dokončený. Záleží to na mnoha okolnostech, zejména na tom, jestli už člověk publikuje a jak dlouho. Musím ale říct, že já měla štěstí i u debutu, které vzalo hned třetí nakladatelství, do kterého jsem psala. Obvykle to trvá mnohem, mnohem déle.

3.       Kterou Vaši knihu jste psala nejraději a proč?

Každá kniha je pro mě vždy novou výzvou, možnosti vydolovat z podvědomí cosi nečekaného a fascinujícího. Válka zrcadel je ve své podstatě osobní výpovědí jedné hrdinky o událostech ve světě a zejména o ní samotné. Jsem zvyklá v příběhu přeskakovat mezi úhly pohledu různých postav. Je to poloha, která mi jako vypravěči vyhovuje, protože skýtá jistou nestrannost. U Ankary jsem musela být naopak velice subjektivní a nespolehlivost vypravěče naznačit odlišnými protředky, než „křížovým výslechem“ jiné postavy.

4.       Od kdy se věnujete psaní knih?

Nabízí se odpověď od nepaměti, protože už jako malá holčička jsem si hrála na to, že píšu knihu. Pravidelně a ve větším měřítku jsem se psaní začala věnovat na nižším gymnáziu, v sekundě, v tercii.

5.       Jak dlouho Vám zhruba trvá jednu knihu napsat a kolik času psaní věnujete?

To velmi záleží na knize. Na jejím rozsahu, náročnosti, na podmínkách, ve kterých vzniká. Můžou to být čtyři měsíce, ale taky několik let. Válku zrcadel jsem psala dva roky. Na hodiny to nepočítám, ale určitě to bude několik stovek.

6.       Kde čerpáte inspiraci?

Inspirace ke mně obvykle přichází sama, nejčastěji ve chvíli,  kdy vlastně vůbec nechci psát a musím se koncentrovat na něco jiného. Nebo při každodenních činnnostech. Myslím, že mozek je v tomto směru nejproduktivnější, když se trochu nudí.

7.       Napsala jste i pohádky pro děti, ale nejčastěji píšete žánr fantasy. Co Vás na něm nejvíce láká a vrátíte se někdy k psaní pohádek, či k jinému žánru?

Každý příběh si žádá své. Fantasy je živý žánr, který nabízí nepřeberné množství  možností, pokud se oprostíte od oblíbených schémat a pustíte se do hlubších, neznámých a temnějších vod. Navíc vždycky klade na vypravěče o to větší nároky, oč nereálnější jsou kulisy příběhu. Čtenáře musíte přesvědčit, že ten příběh je skutečný. Stejně věrný jako ty, které se odehrávají v ulicích jeho rodného města.

8.       Co máte na psaní knih nejraději?

Mám ráda, když do sebe na konci psacího procesu zapadnou jednotlivé dílky mozaiky. Když si text po sobě čtete a vidíte, že příběh funguje.

9.       Co Vám na psaní přijde naopak nejtěžší?

Chodit spát před čtvrtou ranní. Jsem typická sova, nejlépe se mi pracuje v noci a často zapomínám na čas. Bohužel se mi pak přetáčí biorytmus docela a mám problémy se spánkem.

10.   Měla jste někdy tvůrčí krizi?

Mnohokrát.

11.   Líbí se Vám knižní obálky od nakladatelství? Snažíte se obálku nějak ovlivnit nebo to necháváte čistě na jejich uvážení?

Na všech čtyřech knihách jsem spolupracovala se stejnou ilustrátorkou, Alenou Kubíkovou, kterou si stěhuji z nakladatelství do nakladatelství. Motivy obálek společně často probíráme, ale čím jsem starší, tím víc to nechávám na ní. 

12.   Čtete raději knihy českých, či zahraničních autorů a jaký je Váš nejoblíbenější spisovatel?

Čtu literaturu českou i zahraniční, i když v poslední době kupuji hlavně tuzemské autory, protože jinak tu všichni duševně chcípneme a bude se vydávat jenom ten nejhorší konzum. Mám řadu oblíbených autorů, momentálně se kupříkladu převelice těším na knihu Hořící kůň od autorské dvojky Františka Vrbenská a Lucie Lukačovičová.

13.   Proč je podle Vás důležité číst?

Čtení a psaní knih je velice účinný způsob, jak přesunout myšlenky a pocity z jednoho mozku do druhého. Oproti oduševnělé konverzaci, která je samozřejmě taky potřebná, má tu výhodu, že můžeme mluvit i s lidmi, kteří jsou nepřítomní, ba dokonce mrtví. A k těmto hovorům se můžeme do nekonečna vracet.