Možná jste už o téhle knize slyšeli, možná je to pro vás
novinka. Každopádně tahle kniha nedávno rozdělila její čtenáře na několik
skupin. Ačkoli téměř všichni se shodují na zvrácenosti knihy, jedni ji milují,
další odmítají a jiným se třeba líbí, ale nikdy by to nepřiznali. Je to něco
nového, neobvyklého a čtenáři to dobře vědí. Ano, samozřejmě se jedná o
nedávnou prvotinu autora Daniela Kapči – Panský
klub a naproti tomu, že kniha svádí k úvahám, zda je její autor v pořádku, musím vás ujistit, že Daniel je psychicky naprosto v pořádku a v rámci možností obyčejný člověk, jako všichni ostatní :D.
Foto vypůjčené z blogu dragell.cz, z nedávného
křtu knihy
Kniha jako taková není určená mladistvým (ale znáte to,
zakázané ovoce… :P) a slabším povahám. Sám autor ve svém úvodu ke knize uvádí
také varování ke knize, za což ho oceňuji, protože už jen prvních pár vět může
být pro čtenáře opravdu trochu šok. Zde je krátký úryvek z autorova varování:
„Rád bych upozornil budoucí čtenáře na obsah
této knihy. Příběh se odehrává ve značně bizarním světě a jsou tu i pasáže
násilného charakteru, které citlivějším čtenářům mohou být nepříjemné. Není mým
záměrem kohokoliv odrazovat, ale nerad bych knihou šokoval lidi, kteří špatně
snáší násilí, byť „jen” na papíře. Dále bych rád podotkl, že kniha je psána
poměrně peprným a drsným jazykem a mnohdy se schválně nedrží tradičního
spisovného jazyka, který by působil značně rušivým dojmem v kontextu
celého světa a příběhu, který se v něm odehrává.“
Mě samotnou tato kniha letos zaujala asi nejvíc z aktuálního
českého knižního trhu. A to nejen zajímavou obálkou, ale hlavně také obsahem. A
to i když zatím nemohu knihu soudit komplexně podle obsahu, protože se ji přečíst
teprve chystám. Avšak veřejně přístupná ukázka z knihy, kterou jsem
doslova zhltla na posezení, mi stačila k tomu, abych se utvrdila v tom,
že tuto knihu musím mít. Nápad a jeho zpracování autora mě nadchnul hned z několika
důvodů.
Za prvé je to nové.
Po všech těch ohraných upírech, vlkodlacích a podobných stvořeních je to
zaručeně něco jiného a autor to navíc napsal velmi čtivým způsobem. Za druhé,
pokud jste měli co dočinění alespoň z ukázkou jako já, již prolog vás nutí
číst dál, protože absolutně nezapadá do celkového obsahu. Za třetí, autor se
rozhodl jít proti proudu a i přes bizarnost tématu, o kterém se rozhodl psát,
knihu nakonec vydal. Určitě je to inspirací pro ostatní, kteří by rádi vydali něco, co tak úplně nezapadá do obvyklé četby. A v neposlední
řadě je to něco, co rozvádí velmi citlivé téma. Ale popravdě, koho občas
nenapadají zvláštní věci, se kterými byste se nikomu jen tak nesvěřili, že…?
A teď už pojďme k rozhovoru s Danielem Kapčou.
Když jsem se rozhodla ho oslovit a požádat o odpovědi na pár otázek, obávala
jsem se, že nebude chtít spolupracovat, což by mě mrzelo. A určitě nejsem
jediná, koho zajímají odpovědi na různé otázky ohledně knihy. Musím říct, že
Daniel mě opravdu velmi mile překvapil. Nejen, že byl velmi ochotný
spolupracovat, byl také velmi příjemný a sdílný. Sám mi ihned nabídl tykání a
tak se celá konverzace hned posunula ze značně formální, na více přátelskou. Navíc
mi odpovědi poslal ještě ten den, co jsem ho o ně požádala. Takže pokud ho
budete chtít sami oslovit, vůbec se nebojte špatné reakce. Pokud byste mu
chtěli například sdělit, že se vám kniha líbila nebo se ho na něco zeptat,
můžete ho třeba oslovit na facebookové stránce jeho knihy. Určitě vám rád
odpoví. (https://www.facebook.com/KnihaPanskyKlub/?fref=ts)
A zde už přikládám slíbený rozhovor:
1. Jak dlouho Panský klub vznikal?
Od prvotního nápadu po samotné vydání asi tři roky. Samotné
psaní mi zabralo asi rok a dva měsíce. Také jsem se jako většina spisovatelů
setkal s autorským blokem, který v mém případě trval rok a půl. V té době jsem
pouze promýšlel svět a další náležitosti příběhu, ale nenapsal jsem ani řádku
textu. A několik měsíců trvaly samotné přípravy na tisk jako korekce, grafická
sazba a další.
2. Kdy tě napadlo, že by byla zajímavá
kniha o nerozkládajících se mrtvolách a neobvyklém Panském klubu? Bylo to u
nějaké příležitosti nebo se nápad objevil zčista jasna?
Samotné myšlenka a pojetí Panského klubu vychází z
gladiátorských škol starého Říma. K nim mě přivedl seriál Spartacus, který jsem
sledoval v době úvah nad prostředím a příběhem. A svět nehnijících mrtvol mě
napadl v tramvaji pří ranní cestě do práce. Měl jsem už dost všech těch upírů,
vlkodlaků, potomků prastarých ras, zombies a dlouhé řady jiných tuctových
námětů. Ale konkrétně ze zombies vznikl můj tzv. GENový svět (pozn. autora: GEN
je nemoc, která zabraňuje rozkladu mrtvol). Já si totiž říkal, že když neustále
mrtví vstávají z hrobů, tak co kdyby se jim naopak do nich nechtělo? A bylo to.
Základní kámen byl položen.
3. Stalo se ti někdy při psaní, že ses
doslova vžil do role některé postavy, například Dominika nebo jiné
postavy?
Jako autor jsem se musel umět vžít do všech postav a
představit si, jak myslí, cítí, vnímají a z toho vyvozovat důsledky a reakce.
Ale není to tak, že bych si vyloženě užíval psaní té či oné postavy. U
některých jsem se bavil více, u jiných zase méně. To je tak vždycky.
4. Pokud by se něco takového stalo,
myslíš si, že bys propadl nekrotismu nebo by tě tento trend zanechal
chladným?
Hehe, sám nevím. Záleželo by asi na více faktorech. Jestli
by to byla čerstvá věc, nebo bych se do toho narodil, o co by šlo atd. Ten svět
nabízí nepřeberné množství možností, a mnohé z nich se do knihy ani nedostaly.
Z toho, co se v knize vyskytuje, tak bych např. zkusil ty organické sexuální
pomůcky, na druhou stranu, sex s mrtvými mě nějak neláká. Ono už je nuda
souložit s živou holkou, co leží jak mrtvá, natož se skutečně mrtvou :D
5. Neříkají ti občas čtenáři, že jsi
zvrácený?
No samozřejmě, že říkají. Taky přemítají, jestli scény v
knize jsou mými sexuálními choutkami, nebo zda se mě zřekli mí rodiče a
kamarádi, či se zajímají o obsah mého sklepení :D Neskutečně moc se nad
takovými poznámkami bavím. Nejhorší je, že někteří jedinci to myslí smrtelně
vážně…
6. Oslovil jsi pro vydání knihy nějaké
nakladatelství nebo jsi knihu ihned zpočátku chtěl vydat na vlastní náklad?
Ano, oslovil jsem jich asi půl tuctu, ale nikdy jsem si
nedělal naděje, že některé vydavatelství bude mít stejné koule jako já, a bude
chtít zkusit vydat něco, co rozvíří vody. A opravdu jsem nebyl odmítnut kvůli
kvalitě díla, jak by si někteří mohli myslet, ale skutečně jen díky tomu, o čem
jsem psal. Takže jsem nechtěl ztrácet čas dalšími pokusy a radši se vrhl na
přípravy k vydání samonákladem.
7. Patříš k milovníkům čtení nebo se o
čtení zajímáš spíše okrajově a raději si píšeš vlastní příběhy?
Rád čtu. Sice jsem začal číst relativně pozdě, a nemám na
něj tolik času, ale pokud se místo najde, tak mám vždycky něco rozečteného nebo
v zásobě. K psaní samotnému mě inspirovala bývalá přítelkyně. Do té doby jsem
na to neměl ani pomyšlení.
8. Pokud rád čteš, tak jaké to jsou
většinou knihy a kterou máš nejraději?
Jsem srdcem milovník sci-fi, takže tohle je můj hlavní žánr.
Z něj mám rád hlavně Isaaca Asimova a jeho Nadaci, nebo sérii Duna od Franka
Herberta. Ale nepohrdnu ani fantasy (Zěměplocha, Zaklínač) a občas to proložím
i jiným žánrem (např. Šifrou mistra Leonarda od Dana Browna).
9. Snil jsi jako dítě o psaní knih nebo
to přišlo spíše náhodou?
Jako dítě jsem chtěl být kolotočářem :D Ale spisovatelem? To
by mě v životě nenapadlo, vzhledem k mým literárním (ne)úspěchům ve slohových
pracích na základní a střední škole.
10. Čteš recenze na svou knihu nebo se
tomu raději vyhýbáš?
Pokud na nějakou narazím, tak si ji přečtu. Sem tam kouknu i
na databáze knih a přečtu si komentáře.
11. Jaké nejzajímavější tvrzení jsi slyšel
nebo četl o Panském klubu?
Ty rozbory mých sexuálních choutek, deviací a psychického
stavu jsem již zmiňoval, jen se netýkají přímo knihy. Naneštěstí vybrat
nejzajímavější tvrzení je trochu složitější. Uvedu aspoň pár ukázek, které mě
vždycky něčím pobavily:
„Je to zvrácené, je to nechutné, ale zatraceně čtivé“.
„Opět nějak více narážím na svazky, jejichž anotace začíná
ve stylu "Puberťák A) si myslel, že je jen trochu podivín. V den narozenin
B) ale zjistil, že je potomkem staré civilizace C) se schopnostmi D) a aby svůj
pravý domov zachránil, musí zničit kreténa E), buď sám nebo s partičkou F)
sestávající s podobných trotlů jako je on sám.." zlatej Panskej klub
pojednávající o zakázkovém bordelu v nijak růžové budoucnosti...”
„Ukázal, že přijít na trh s něčím, co neprojde přes oči
profesionálů, může znamenat pořádnou erekci pro českou fantastiku.”
12. Těší tě názory čtenářů, i pokud jsou
negativní?
Tak teď upřímně. Tebe by těšilo, kdyby ti kritizovali tvoji
práci? :D Odpověď je, myslím, zcela jasná. Samozřejmě mám radši, když se
objevují pozitivní názory, ale čtu i ty negativní. K celé té srandě okolo pisálkovství
to už prostě patří :).
Doufám, že se vám rozhovor líbil, tak jako mě a že jsem vás
i trochu nalákala na přečtení Panského klubu :).
Pro zájemce přikládám i krátkou ukázku z knihy.
„Krátce před
devátou hodinou jeli Dominik, Robert a Gideon bílou limuzínou na bál Ardala
Artemia. Na příjezdové cestě si všímali různých dekorací, na kterých si
Artemius dával vždy při takových příležitostech záležet.
Na odbočce z
hlavní cesty jim jako ukazatel sloužil kus ruky urvané od lokte, s
naaranžovaným ukazováčkem mířícím k Artemiově sídlu. Pahýl byl přibit hřebem
k dřevěnému sloupu, na kterém byla vidět sotva zaschlá krev, takže bylo jasné,
že dárcem musel být poměrně čerstvý zesnulý. Cestou potkali i další
ozdoby, oběšence na lampách nebo slunečnicové pole, které tvořily napíchnuté
hlavy novorozeňat s přidělanými slunečnicovými listy okolo. A v jejich očích se
leskly paprsky okolních světel díky oranžovým odrazkám, které v nich byly
zasazeny. To vše bylo jen zlomkem veškeré výzdoby, která tu byla k vidění.“
Oficiální stránka knihy, kde můžete též autora kontaktovat či knihu koupit ZDE
Žádné komentáře:
Okomentovat