Problém číslo 1. s "nečtoucím" známým
Sedíte si na útulném či neútulném místě, až po uši zaboření
v knize. Začíná vám to zrovna připadat zajímavé, protože hlavní hrdinka či
hrdina něco podniká (nebo podnikají spolu?...). Když tu se vedle vás někdo
objeví.
"Ahoj. Co čteš?" Měli byste leknutím nadskočit,
ale vlastně jste čekali, že se brzy někdo objeví, protože člověk je tvor od
přírody zvídavý. Někdo by mohl říct, že se ostatní nezajímají o někoho, kdo na
veřejném místě čte, ale protože to bývá dnes věc celkem atypická, opak je
pravdou a tak vás neustále vaši známý (protože ostatní nedostanou odvahu se vás
zeptat) prudí dotazy.
Významně se na tu osobu vedle vás podíváte a odseknete v
naději, že osobě dojde, že vás momentálně nic, kromě té strašně zajímavé knihy
nezajímá.
"Ále. To je jen jedna knížka. To by tě
nebavilo..." a neochotně odkryjete přebal knihy, aby si čumil přečetl
alespoň název knihy sám. Čekáte, že mu to dojde, ale on tu stojí dál a
konverzace pokračuje.
"O čem to je?"
"To je na dlouhé vyprávění."
"Aha. A je to dobrý?"
"Docela jo, ale jsem teprve v půlce."
"Aha. A jak dlouho to čteš?"
"Od včerejšího večera."
"Tý jo a to už jsi v půlce?"
"Jo."
Po pár dalších otázkách osoba dojde k závěru, že to co
děláte opravdu není zajímavé a vy můžete konečně pokračovat ve
fantazírování.
Žádné komentáře:
Okomentovat