Na téhle recenzi jsem si dala záležet a doufám, že i vás
naladím na to, abyste si knihu přečetli :). Je to recenze na knihu Poprask v sýrové
uličce od Roberta Fulghuma.
Možná už jste o Fulghumovi četli, možná ne. Já sama jsem
si dokázala jeho jméno spojit jen s krásnými citáty, které jsem kdysi četla.
A že jich Fulghum má opravdu požehnaně. Nicméně žádnou knihu jsem od něj nikdy
dřív nečetla, a abych pravdu řekla, dokonce si ho ani nepamatuji z žádné knihovny
či knihkupectví. Jeho knihu bych nejspíš lehce přehlédla, ale je to obrovská
škoda, zejména pokud máte rádi knihy, které vám dají nějaké náměty k zamyšlení.
Jak už jste si možná všimli z mého dřívějšího
příspěvku, tahle kniha mi přišla v Knihobitím balíčku, který jsem zkoušela
úplně poprvé. Když jsem ji vytáhla z Knihobitího balíčku, viděla jsem
knihu opravdu poprvé. Když jsem ji viděla, hned jsem si řekla, že je to jedna z těch
knih, které bych si sama asi nekoupila. Ovšem po tom, co jsem knihu otevřela a
začetla se do první povídky, po které je kniha pojmenovaná, málem jsem jí ani
neodložila a to jsem v té době četla ještě jinou knihu. Ačkoli nemám zatím s čím porovnávat a spoustu jiných čtenářů tvrdí, že předchozí Fulghumovi knihy byli lepší, mě se kniha líbila a určitě si přečtu i nějaké další.
Fulghumovi povídky jsou z každodenního života,
sepsané samozřejmě s trochou nadsázky. Donutí vás se smát, být pohoršení
či se jen zamyslet nad vaším životem nebo nad lidskou povahou. Donutí vás se
zamyslet nad tím, proč mají lidé předsudky, proč jsou lidé neustále nakvašení,
také nad tím, proč je každý doopravdy svůj teprve tehdy, když je o samotě.
Opravdu jediné co mi v knize vadilo, bylo občasné Fulghumovo
odbočení od myšlenek nebo náhodné vrácení k nim, ale to bylo opravdu jen
minimálně.
Prostě a jednoduše, pokud si chcete přečíst nějakou
smysluplnou, ale zároveň praštěnou knihu, u které se zasmějete nejen jednou,
Poprask v sýrové uličce je ta správná volba.
Hodnocení: 🌟🌟🌟🌟🌟
Žádné komentáře:
Okomentovat