Panský klub

Na tuhle knihu jsem byla opravdu zvědavá a nyní se mi konečně dostala do rukou (mimochodem s autorským podpisem a věnováním, za což vděčím jisté osobě a autorovi, a tímto jim děkuji).

Někteří jsou na tuto knihu doslova vysazení, jiným se líbí, další ji raději ani nečetli. Já se na knihu opravdu těšila a zaujala mě už někdy těsně po jejím vydání. Pokud odložíte předsudky a vrhnete se na její čtení, záleží jen na vás, zda budete litovat či nikoli. Ale každopádně, tato kniha rozhodně není pro slabé nátury.

Kniha je sice zejména erotickým románem (abych pravdu řekla, kniha je zhruba ze 3/4 sexuálního charakteru), ale jak už se píše na obálce, rozhodně nečekejte něžné románky. Tahle kniha je opravdu brutalita sama o sobě a určitě není pro každého. I pokud jste zvyklí na násilí z hororů či jinak, na tohle se opravdu připravit nedá. 

Kdybych měla knihu k něčemu přiřadit, tak asi řeknu jen, ať vezmete ty „drsnější“ scény z 50ti odstínů + horor Saw + notnou dávku černého humoru, vynásobte to tak 100x a vyjde vám Panský klub.

Rozhodně si ale nemyslím, že by to u této knihy mělo být jinak.  Konec konců je dost možné, že by na tom s morálkou bylo lidstvo tak bídně, aby byl svět opravdu tak drsný, jak kniha popisuje, pokud by se přestaly mrtvoly rozkládat. Kniha tak působí celkem důvěryhodně. Navíc celý dojem podtrhují záměrně použité sprosté výrazy a nespisovný jazyk (až na pár maličkostí, které bych třeba sama napsala jinak, to knize nijak nepřekáží). Pokud v knize nehledáte nějaký hlubší význam, a soustředíte se hlavně na celkový děj a jeho souvislosti, je kniha dobře promyšlená. Postavy jsou dobře popsané a i přes drsný svět a počínání postav, jsem nenašla žádnou, která by mi tam vyloženě neseděla. V knize nejsou přílišné popisy, takže se děj může zdát trochu rychlejší, ale to mi vyhovovalo.

Autor si sice za tohle dílo přímo říká o otázky na jeho psychické zdraví, ale to se dá očekávat. Já ho obdivuji za odvahu, neštítil se dotknout velmi citlivých témat, ale je jasné, že jeho záměr byl šokovat, přijít s něčím novým, na co nemají ostatní odvahu. Jen si vzpomeňte, o čem psali prokletí básníci a jak na ně lidé tenkrát reagovali (a dnes se o nich učí ve školách) :).

Daniel si dokáže udržet pozornost, a pokud se přelouskáte přes opravdu drsný začátek, začne děj dávat smysl a občas je proložený i „něžnějšími“ pasážemi.

Takže závěrem…Knihu bych sice nedoporučila na první místo top knih, kvůli opravdu výrazné brutalitě a nedoporučila bych ji každému, ale celkově se mi líbila a byla poměrně čtivá. Je však třeba knihu nebrat nijak vážně a zbytečně neřešit brutalitu v ní. Koneckonců, jak už jsem napsala, ke světu kde jsou všude jen mrtvoly, se to dost hodí…

Hodnocení: 🌟🌟🌟🌟