Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Jedna z těch knih, které už jsou pár let vydané, ale já se k nim dostala až v poslední době. Věřím, že se tu určitě najde někdo, kdo si ji rád připomene.

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, vás nejspíš zaujme už svým vzhledem. Děsivá, ale zajímavá obálka a ještě děsivější a zajímavější fotografie uvnitř. Z knihy na vás přímo volají tajemství, podivnosti a záhady. To je jeden z důvodů, který mě nalákal na to, se do ní pustit.

Kniha mě bavila, ale bohužel, i já k ní mám pár výhrad. Přesto, že přiložené fotografie perfektně doplňovaly atmosféru děje, některé na mě působily rušivým dojmem a odváděly mou pozornost od příběhu.  Z počátku zdánlivě psychicky labilní, pubertální hrdina se mi sice líbil, ale v některých situacích se dle mého choval neadekvátně, stejně tak jako jeho otec, jehož chování mě občas i vyvedlo z míry. Děj byl vlastně jako na houpačce.  Zdlouhavý, ale potom velmi rychlý nástup, delší útlum a poté opět rychlý spád, ale to mi zas tolik nevadilo. Vždy když už jsem se začínala trochu nudit, zase se něco stalo a kniha si mě tak i přes nedostatky dokázala udržet.

 Je to zase něco trochu nového, žádní kouzelníci, trpaslíci a další. Zaujalo mě spoustu autorových nápadů a také jeho snaha čtenářům přiblížit představivost co nejvíc je to možné. Někteří čtenáři mají totiž občas problém si konkrétní věci představit a již zmíněné fotografie toto skvěle ulehčují (i když já bych si tedy představila některé věci raději po svém).

Celý děj se nese v trochu temné a pochmurné atmosféře, což se mi rozhodně líbí. Zejména posledních pár stran je dost napínavých a v poslední třetině, jsem tak knihu téměř nedala z rukou. Konec je naprosto geniální a samozřejmě po něm máte chuť ihned si přečíst další dva díly. Rozhodně si ráda pokračování přečtu. Určitě ji doporučuji všem, kteří mají rádi fantasy a neobvyklé téma.

Hodnocení: 🌟🌟🌟